Den třístý šedesátý osmý – začínáme končit

Dnes odpočíváme. Máme to zasloužené. Po snídani dojdeme nakoupit do druhého obchodu, ale je to děsná z nouze ctnost. Opět nás překvapil pultový prodej. Něco pokoupíme a v kombinaci s tím co nám zbylo, přeci jen neumřeme hlady. Jdeme se podívat na cíl závodů a tam se zapovídáme s paní, co čeká na manžela až dorazí do cíle. Shodou okolností spala u nás na ubytku taky. Během čekání si pěkně popovídáme. A nakonec se i dočkáme příjezdu manžela. Přijel ve skupině sedmi lidí a všichni na sebe v cílové rovince počkali a čáru přejeli společně. Potkali se po trase a sedli si v rychlosti a pár dní tak spolu strávili společně. Závod dokončili po dvanácti dnech. A co víme, tak je to docela drsných tisíc mil. Spí se kde se dá. Ale tady na Slovensku mají omezení, že po sedmé večerní nesmí jezdit parkama, kvůli medvědům, stejně tak nesmí vyrazit moc brzo. Je to opravdu zajímavý závod. V cíli však žádné davy nestojí.

Jdeme pak lebedit na pokoj. Venku začala celkem výheň. Pán s paní už rovnou odjíždí, ale paní domácí jim slíbila, že se pán ještě může vysprchovat. Jenže paní domácí nikde a jejich pokoj už je uklizený a zamčený. Naše nová známá klepe na naše dveře a my hned nabízíme naši koupelnu. Vždyť o nic nejde. Je to ta nejmenší maličkost jakou můžeme udělat a navíc rádi.

 

máme se královsky

Oběd si uvaříme z ukořistěných surovin a ven jdeme až když slunce trochu poleví. Ale jsme za něj rádi, aspoň nám pěkně vyschnuli boty. Dojdeme prvně do hospody k nám na malinovku a kafíčko a pak se na večeři přesuneme do druhé restaurace. Tentokrát dáváme halušky a zapečené pirohy. Vaří dobře, ale porce jsou malé. Ještě že jsme měli ke svačině hromadu borůvek s jogurtem a taky spoustu čokolády. Překvapilo nás, že tu mají dnes jinou obsluhu a dost hostů. My jsme přišli tak akorát, abychom se nemuseli prát o objednávku, ale o placení jsme si už museli říct. Chtěli jsme ještě poptat po krabici na stop, ale obsluha byla děsně busy a tak se poptáme jinde.

 

Chvíli zvažujeme zda se nenasáčkovat k závodníkům do aut, ale nikoho, kdo by vypadal jako šofér nenacházíme. Obereme alespoň slečnu z cíle o krabici a jdeme zpět na ubytko. Míša připravuje cedulky a zároveň balíme a vymýšlíme strategii jak to zítra uděláme. Spoléháme hlavně na to, že nás vezmou místní, kteří ví jak je těžké se dostat na vlak. Večer přichází na ubytko další hosté, jdu se tedy točit do kuchyně a zkusit se domluvit na odvozu. Je to kluk s holkou, Holanďan a Slovenka, sice jedou zítra domů, ale až odpoledne. Tak jim alespoň vyprávím náš příběh, jsou moc milí, ale odvoz nenabízí. Snad tedy budeme mít zítra víc štěstí.

 

Bude to náročné cestování, jsme zvědaví jak to dopadne. Aspoň už víme, že pojedeme směr Bruntál za tetou, kde nás nechají si odpočinout. Moc se na to těšíme, je to tam jak v ráji a navíc obhlídneme kaktusy. Ale dostat se tam nám zabere minimálně dva dny. Asi bychom to dali i rychleji, ale stálo by to hodně peněz a další dva dny by s námi stejně nic nebylo. Únava na nás padla i tak, pustíme si pohádku a jdeme se pořádně vyspat.