Den sto devadesátý první – cyklisti v troskách

Ze Siri Guesthouse (Ayutthaya) do Bayioka Sky Hotel (Bangkok)

Ráno Milana pořád pobolívá žaludek, ale statečně se chce držet plánu. Vlak nám jede až v půl páté, tak si chceme půjčit kola a projet se po historickém areálu Ayutthayi. Balíme tedy, necháváme batohy v úschovně hotelu a hned si paní domu říkáme o kola. Snad to nebudou úplné „plečky“..no, minimálně se u toho dost nasmějeme.

Kola jsou ale v celkem dobré kondici. Milan si jen to své musí nafouknout. Celodenní zápůjčka stojí 50 BTH za kus, takže láce a navíc dostáváme i obrovský řetěz. Je pravda, že Milan trochu pochyboval o smyslu zápůjčky – podle plánku to vypadá, že je všechno krásně blízko. Ale já si pamatuju z doby před 7 roky, že ten areál je kurňa velký. Asi za kilometr dojedeme do parku, kde se nachází většina zachovalejších chrámů – zajímavé je, že i když se jedná o ruiny, stejně se musí dodržovat zahalení ramen i kolen.  Mostečky a chodníčky je to fakt legrační jízda.

Navštěvujeme chrám Wat Phra Sanphet, hned vedle je největší areál Wat Sanphet. Vlastně se jedná o bývalý klášter.

Po prohlídce zamíříme hned vedle – mají tam být světské budovy: Velký palác, korunovační místnost.. ale vlastně už je k vidění jen pár cihel a jeden altánek. Projíždíme skrz a na konci nás pouští vrátný i s kočkou. Pardon madam, že jste musela kvůli nám vstát.

Přes velkou silnici míříme k další památce, ležící soše Buddhy, cestou míjíme menší chrámy a v jednom odpočívá fenka se štěňátky.

malé chrámy v okolí

Už mám hlad a tak si sedáme do jediné restaurace, co tu je. Je poloprázdná, ale obsluha je nervózní.. chvilku sedíme a dochází nám, že místo slouží hlavně jako jídelna pro domluvené skupiny s průvodcem, hrnou se sem davy. Vzdáváme to – Milan stejně není při chuti a já si něco koupím v 7- eleven, které zaručeně potkáme.

Ujedeme asi 2 km a za zatáčkou už na nás bliká známé logo. Jdu nakupovat – naše oblíbené sýrové toasty nemají, musíme se spokojit s marmeládovým a pandanovým. Vše ohřáté, paráda a zase jedem dál. Po cestě se musím smát – všichni turisti na kolech vypadají jako šest medvědů s Cibulkou v jednom, no my taky 🙂 Často na sebe i máváme.

Konečně jsme u chrámu Chaiwatthanaram, který se nachází na břehu řeky a místo má své kouzlo. Tady dokonce probíhá rekonstrukce stúpy a zaměstnanci čistí okolí od plevelu. Navíc Milan poslouchá chvíli cizího průvodce, který pořád něco ukazuje u stropu. Jsou tam netopýrci! Pěkně v řadě chrápou, pověšení za jednu nohu.

Původně jsme chtěli pokračovat podél řeky k dalším dvěma chrámům, ale je vedro a je to ještě dost daleko. Vracíme se zpět na hotel – zvládáme na našich sranda kolech brázdit velké silnice a velkou křižovatku dáváme s prstem v nose.  Asijskou dopravu je třeba řesit s klidem – pomalu postupovat/popojíždět trvale dopředu, hlavně žádné neunáhlené pohyby. Navíc Thajsko je třeba oproti Vietnamu úplná pohoda.

Po cestě zpět potkáváme i slony, kteří si ještě vydělávají na živobytí vozením turistů – zdá se nám to smutné a kruté. Raději šlapeme dál. Na hotel se dostaneme okolo třetí, vrátíme kola a vyrážíme na vlak, ale nejprve jedeme lodí.

Chceme se ještě trochu najíst než nasedneme do vlaku. Ovšem restaurace je zavřená, dáváme si jenom mango šejky a za rohem narazíme na roti za 25 BTH. Dáváme si banánový a jeden i s Nutellou. Pak už jen čekáme na nádraží. Vlak, který měl jet 16:22 má napsáno, že má zpoždění – přijel na čas, jenom na jinou kolej. Náš vlak v 16:38 má napsáno, že jede na čas a měl na příjezdu 25 minut sekeru, za to přijel na tu správnou kolej. Není ta Asie kouzelná?

Celkově cesta vlakem byla vtipnější než cesta sem. Nakonec máme skoro 40 minut zpoždění na příjezdu, dokonce jsme vymýšleli, že vystoupíme dřív na jiném nádraží. Ale než jsme se stihli vyprdelit ven, vlak se po 15 minutách rozjel. Poslední noc v Bangkoku opět bydlíme v Baiyoka Sky hotelu s vyhlídkou a hlavně skvělou snídaní. Musím přiznat, že po nocích v ubytkách v asijském stylu se dost těšíme na hotel úrovně čtyř hvězd.

Po check-in vyrážíme hned na jídlo, v okolí je hromada indických restaurací, tak to nebude problém. Necháme se do jedné zatáhnout – říkáme si, že je to stejně jedno. Jsme jediní hosti, tak snad to bude v pohodě.

 Objednávame chana masala s naanem a palak paneer s rýží, navíc zeleninovou samosu a dva čaje Masala. Hezky jsme se rozjeli. Dobré to bylo, cenu jsme moc neřešili – na to jsme až moc unavení.

Po jídle chvíli brouzdáme po tržišti, ale žabky pro Milana ani dárek pro Terku na Zéland nemají..prostě to jsou jen samé cetky a navíc některé výrobky na Nový Zéland dovést nemůžeme kvůli kontrole. Už je skoro půl desáté, jedeme se podívat ještě na závěr dne na posledy na noční Bangkok. Rozloučit se.

Byl to dlouhý den, ale moc krásný.  Uvařím ještě Milanovi čaj a pak zapadnu do peřin v hotelovém župánku. Na chvíli je luxus moc fajn..